Taky vám rodiče občas říkali: uč se nebo z tebe nic nebude? Asi ano, známe to všichni, komu se nám občas nechtělo učit, nebo jsme měli hodně jiných věcí na práci než si psát úkoly. Každý nakonec něčím je, a je hloupost přehlížet některé práce, jako podřadné a méněcenné. Možná se smějeme popelářům, ale jak to kolem popelnic vypadá, když si popeláři udělají přes Vánoce volno nebo se na přecpaném sídlišti k popelnicím někdy nedostanou?
Jak všichni okamžitě žádáme, aby popeláři ihned přijeli a popelnice vyvezli. Nebo ruční výkopové práce. Kdo má rodinný domek, tak jistě ví, jak fyzicky náročný může takový výkop být a že jej nemůže provádět jen tak někdo bez znalosti vedení potrubí v zemi, aby nedošlo k havárii vodovodního řádu nebo v horším případě překopnutí plynového potrubí. Lidé si moc neváží ani práce prodavaček a pokladních, ale pokud si to nezkusíme, nikdo netuší, jak náročné je sedět celou pracovní dobu za pokladnou a být milá na stovky nakupujících, kteří jsou ve stresu, nervózní, hrubí a většinou neumí ani slušně pozdravit a poděkovat.
Málokdo ví, že šest procent žáků základní školy tuto školu nedokončí. Je to závratné číslo, ale zřejmě se s tím nedá nic moc dělat. Je však potřeba, aby i tito lidé našli společenské uplatnění a našli si práci. Říká se, že když pan Bůh někde ubere, tak někde jinde přidá, což znamená, že pokud někdo není nejchytřejší, neznamená to, že si nemůže najít nějakou práci, že se bude živit tzv. rukama a že v tom nemůže být skutečně dobrý. Jen musí chtít. Každá práce je potřebná pro chod společnosti a nemůžou být všichni chytří jako Einstein. Někdo musí dělat i ty nepříjemné práce okolo popelnic, jiný může jen sbírat odpadky po městě nebo dělat jiné úklidové práce. Důležité přece je, že pracuje a nenechá se živit společností, pro kterou odmítá hnout prstem.